Mafie IV: Zabili Cézara, parchanti

Mafie

Hned pár týdnů poté, co Lucky Luciano se svými chlapci oddělal Joea Masseriu a ukončil tím castellammareskou válku, sezval vítězný Maranzano na květen 1931 velký mafiánský sjezd. Pozvání do hotelu Grand Concourse v Bronxu přijaly na čtyři stovky gangsterů z celé země. A „Malý Cézar“ jim hned vysvětlil, jak se věci budou mít.

Pro Maranzana, nyní nejmocnějšího mafiána ve Státech, to byl největší okamžik jeho dosavadní kariéry. Okamžik, kdy se (alespoň ve svých představách) vyrovnal svému velkému vzoru – Juliu Caesarovi. Ustanovil, že od této chvíle bude Cosa nostra organizována podle vzoru římských legií. Rozčleněna bude do jasně definovaných rodin, z  nichž každá bude spravovat předem stanovené území. Každé rodině bude vládnout boss. Zastupovat jej bude podboss, jemuž budou podřízeni kapitáni, zodpovídající za své pěšáky. Sám si přisvojil funkci capo di tutti capi, představeného všech amerických bossů. Všechny rodiny mu také budou bez odmlouvání odvádět pravidelný tribut. Tato polovojenská struktura zaručovala, že boss bude vždy zcela mimo jakékoli kriminální aktivity a nebude se na nich podílet.

Kontrola z berňáku

New York rozdělil Maranzano na pět rodin, a toto rozdělení existuje prakticky až dodnes. Šéfy se stali Joe Bonnano, Vincent Mangano, Joe Profaci, Frank Scalise a – náš milý malý Jidáš – Lucky Luciano.

Ne všichni byli z nového šéfa nadšeni. Nepřekvapí, že to byl právě Lucky Luciano, který staromilského Maranzana naprosto neuznával. Čtyřiatřicetiletému Luckymu byl ten páprda i s tím svým Caesarem naprosto k  smíchu. Svět se měnil a bylo potřeba na to reagovat. Budoucností byl hazard, prostituce a drogy, a se svou nechutí ke spolupráci s  židovskými gangstery to Maranzano u Luciana taky
nevyhrál. Vždyť Lansky a Siegel byli Luckyho nejlepší kámoši.

Nedalo se nic dělat, páprda musí z  kola ven. Lucky s  Meyerem Lanskym si udělali něco jako předvolební turné, kde sondovali nálady a získávali podporu pro převrat. Maranzano se toho ale domákl a rozhodl se udělat s Luckym a jeho zástupcem Genovesem krátký proces. Najal si irského zabijáka Vincenta Colla, řečeného „Mad Dog“, a Luciana s  Genovesem pozval na schůzku do svého kanclu. Při odchodu je měl Šílenej pes sejmout.

Co čert nechtěl, někdo z Maranzanových „věrných“ to ještě za tepla vycvrlikal Luckymu. Nebylo zbytí. V den schůzky napochodovali do Maranzanovy kanceláře čtyři kontroloři z berňáku podívat se na závěrky. Zneškodnili ochranku, několikrát to do Malého Cézara napálili a pro sichr ho ještě párkrát bodli nožem. Holt šikovní židovští parťáci Bugsyho Siegela. Při odchodu potkali na schodech Mad Dog Colla, který šel zrovna na šichtu. Řekli mu, že akce se ruší a že má jít domů. Tak šel.

Tím skončilo půlroční panování Malého Cézara, prvního a posledního „bosse všech bossů“. Neboť nejmocnějším mužem se právě stal Lucky Luciano, díky jehož reorganizaci a modernizaci se americká Cosa nostra brzy stane nejúspěšnější americkou firmou.